Rod Cyphotilapia a jednotlivé formy
Ryby rodu Cyphotilapia patří k jedněm z nejoblíbenějších tanganických cichlid především pro své krásné vybarvení a majestátné chování. Rod Cyphotilapia poprvé popsal v roce 1906 Belgičan George Albert Boulenger pod jménem Paratilapa frontosa.
Název Cyphotilapia je odvozen z řeckého Cypho = hrb, nádor a tilapia, což je název, který pro ryby obecně používají domorodci, žijící na pobřeží. Název frontosa  vzniknul z latiny a znamená přední část hlavy.
Cyphotilapia gibberosa byla popsána poprvé až v roce 2003 (Drs. Takahashi a Nakaya). V té době se nejednalo o nově objevený druh, ale do skupiny Gibberosa se začlenily všechny ryby původně označované jako Cyphotilapia frontosa žijící v jižní části jezera Tanganika. Pojmenování Cyphotilapia frontosa se nyní vztahuje pouze na druh žijící v oblasti Kigoma známý jako frontosa se sedmi pruhy (sedmý pruh je pouze skvrna na boční části hlavy). Kromě šesti příčných pruhů má Gibberosa ještě další odlišující znaky (vyšší tělo, tři řady šupin mezi horní a spodní boční linií místo dvou, více šupin v podélné linii, jiná velikost a tvar čelového hrbu, několik vnějších zubů v horní čelisti a drobné rozdíly v ploutvích). C. gibberosa zahrnuje ryby žijící na následujících lokalitách – Kasenga, Ikola, Mpimbwe, Bismark, Chaitika, Samazi, Kapampa, Kitumba a Moba. Pro severně žijící druhy se šesti pruhy z oblastí Burundi, Kavala a Karilani se používá buď stále původní název C. frontosa nebo C. sp. North. Celkem lze rozlišit asi 4 druhy – 10 forem ryb rodu Cyphotilapia (mapy viz záložka Zástupci rodu Cyphotilapia) . Je třeba dodat, že i pro zkušeného chovatele je často obtížné přesně určit, o jakou formu se jedná. Obecně se dá říci, že na jihu jezera žijí modřejší formy. Největší čelový hrb má varianta Burundi (mapa druhů).

C. sp. "North" (Burundi)

C. frontosa (Kigoma)

C. gibberosa (Mpimbwe)

C. gibberosa (Zaire)

Výskyt v přírodě
Ryby obývají především skalnaté části jezera, mladší ryby v menší hloubce, zatímco starší ryby v hloubce 40-70 m a dokonce až 120 m. Lovení ryb v takovýchto hloubkách je velmi pracné a nákladné a ryby je třeba vystavit dekompresi jinak dochází k úhynům. Dekomprese může trvat i několik dní a odehrává se v kleci na laně, která se postupně vytahuje na povrch. Jsou to noční lovci a nepotřebují mnoho světla, aby se probudily a zahájily lov. V přírodě se živí především rybami rodu Cyprichromis. Den stráví většinou v hejnech (koloniích) čítajících až 100 kusů v menších hloubkách, při setmění se poté ponoří až na dno, kde snadno loví ve tmě nebo za rozbřesku ještě spící ryby.
V severní části jezera Tanganika se Cyphotilapia vykytují ve skupinách, přičemž se nejedná o klasické hejno. Jednotlivé ryby jsou od sebe vzdáleny několik metrů a skupina se nechová jako klasické hejno, kde ryby vykazují synchronizovaný pohyb. V jižní části jezera ryby žijí více samotářsky nebo v malých hejnech 1 samce a 3-4 samic. V severní části jezeře žije Cyphotilapia ve skupinách, na jihu v harémech 3-4 samice na jednoho samce).


Odchyt v přírodě 
Odchyt ryb se většinou provádí dvěma potápěči. Odchyt se musí zahájit brzy ráno, protože v této době ryby vyplouvají blíže k hladině. Potápěči rozprostřou síť do které pak chytají 1-2 kusy, které po chycení přemístí do plastových sáčků. Tyto sáčky s rybami jsou poté sbírány dalšími potápěči. Pak se ryby umístí do klecí, které se postupně vytahují na povrch, aby došlo k postupné dekompresi. Dekomprese musí být velmi pozvolná a trvá v závislosti na hloubce 1 den až 1 týden. Při příliš rychlé dekompresi se u ryb  projevuje porucha plynového měchýře a ryby jsou nadnášeny a často hynou. Tento zdlouhavý způsob odchytu je hlavní příčinou jejich vysoké ceny.
Jiný způsob odchytu je založen na nalákání ryb do otevřené mělké vody. Ryby jsou velmi zvědavé a nechají se nalákat bublinami potápěčů nebo kousky bavlny používané na opravu sítí. Ryby se snaží často zachytit plápolající kousky staré poškozené sítě a někdy při tom dochází u samiček k vypuštění jiker nebo plůdku.

Popis
Cyphotilapia je maternální tlamvec, samci dorůstají délky i něco málo pes 30 cm a dosahují hmotnosti přes 500g, samice jsou většinou menší. Dožívají se věku 20- 25 let. Pohlavně ryby dospívají za dobrých podmínek po 2-3 letech. Dominantní alfa samci mají často největší hrb, ale jsou také samci, kteří mají hrb malý a samice s hrbem. Pohlaví se tedy nedá jasně určit pole hrbu. Nejspolehlivějším způsobem jak určit pohlaví je podle tvaru urogenitální papily.

Chov
Velká nádrž minimálně 500 litrů, Poměr samců vůdčí samicím minimálně 1:4. Kvalita vody vhodná pro chov a odchov  – celková tvrdost 10 dKH, uhličitanová tvrdost 18 KH, pH 8,5, vodivost asi 600 μS, teplota 25 ° - 27 ° C. Potrava bohatá na proteiny, rybí maso, kvalitní vločky nebo granule.

Odchov
Ryby pohlavně dospívají po 3-4 letech. Za ideálních podmínek se samice třou v periodách 6-8 týdnů a občas dochází k delší třecí pauze. Samice se většinou vytírají pouze s jedním dominantním samcem. Tření je velmi klidné, přičemž samice, vytírající se na dno většinou do písku, vypouští jikry při pohybu dopředu a ihned couvá a bere jikry do tlamky. Poté připlouvá samec, který zaujímá polohu nad samičkou a kontroluje tření, a vypouští na třecí místo mlíčí, které vzápětí nasává samička do tlamky. Jikry jsou velké v průměru asi 6 mm a po 5 týdnech měří vykulený potěr asi 20 mm. Samice nosí po dobu asi 5 týdnů. Vývoj jiker je popsán v následující tabulce.

Den Vzhled Obr.
1. Hladký vejcovitý tvar
3. Vejcovitý tvar, začíná první rýhování  
4. Pokračuje rýhování  
5. První tmavé tečky a objeví se ocásek
6. Začínají se objevovat ocas, ploutvičky a hlava  
7. Začínají se objevovat části těla  
8. Je vidět tělíčko a kostra  
9. Zmodrají oči  
10. Plůdek se začíná aktivně pohybovat  
15. Plůdek se již pohybuje intenzivně
20. Jsou viditelné první pruhy, plůdek požírá první pevnou potravu  
25. Žloutkový vak je na poloviční velikosti
30. Žloutkový vak téměř zmizí, plůdek je plně vyvinutý

Mladé samičky velmi často sežerou svůj první výtěr. Během nošení samice přijímají potravu jen velmi sporadicky. V případě, že po třech dnech jikry v tlamce zmizí, bývá nejčastější příčina to, že jikry nejsou oplodněné. Počet mladých z jednoho výtěru je podle varianty a kondice ryb 10-50, výjimečně až 100 kusů. Nejvíce jiker a nejúspěšnější odchov bývá u varianty Burundi, zatímco u varianty Zaire je tomu naopak. Chceme-li, aby samice mladé donosila až do konce a sama je vypustila osvědčilo se ji přelovit, a to asi po 3 týdnech po výtěru, nejlépe v noci a rychle, aby nedošlo k vyplivnutí snůšky.  Po vypuštění mláďat samice většinou opakovaně bere mladé do tlamky ještě asi 1-3 dny. Po této době své mladé nesežere, ale začne je ignorovat.  Navrácení samice do hejna většinou nečiní žádné problémy, přesto může být samice po návratu poněkud nejistá a je vhodné ji před návratem do hejna ještě nějakou dobu krmit aby zesílela. V zajetí bývá často obtížnější odchovat jižní formy (Zaire, Mpimbwe) než formy severní.


Křížení a degenerace ryb
V akvarijních podmínkách někdy dochází ke křížení forem z různých lokalit, i když často nechtěnému, protože lze ryby v některých případech velmi těžko odlišit. Toto se projevuje na potomstvu například vyblednutím barev nebo různými deformacemi příčných pruhů. Jedná se především o následující poruchy vzorů nebo vybarvení:

Černé dotýkající se línie pruhů.

Bílé skvrny, které často s věkem mizí, někdy však po nich zůstávají stopy i v dospělosti.

Černé skvrny – vyskytují se u některý jedinců, jejich přítomnost vysvětluje několik teorií. Je pravdou, že skvrny mají i někteří jedinci odchycení v přírodě.
K degeneraci potomstva může docházet i v rámci jednoho hejna, proto je dobré do hejna přidávat samce z jiného chovu, avšak stejné formy pro oživení genofondu.
Obchodní názvy jednotlivých forem Cyphotilapia jsou často záměrně, z komerčních důvodu, zmatečné. Například v oblasti MOBA se tyto ryby nevyskytují – správně by se měly nazývat M’toto. Dále například  Mpimbwe se chytá v oblasti Karema a Masalaba, apod. Často se také záměrně prodávají ryby pod jiným názvem za vyšší cenu nebo smíšené varianty. Zaměňují se názvy variant ať už úmyslně nebo neúmyslně. Při výběru ryb je proto třeba postupovat velmi obezřetně.

Varianty nepocházející z přírody
Jsou známy dvě v zajetí vyšlechtěné varianty rodu Cyphotilapia -  Black widow a Červená frontosa. Obě pochází z varianty Burundi.
Black widow se také nazývá Cow nebo Panda frontoza. Byla pravděpodobně vyšlechtěna ze samečka varianty Burundi postupným výběrem. Varianta byla vyšlechtěna asijskou společností a poté rozšířena na trh.  
Červená frontoza také nazývaná měděná pásová frontoza. Tato varianta byla uměle vyšlechtěna také z varianty Burundi, pravděpodobně albinotické formy. Někdy se uvádí, že barvy se dosahuje obarvováním působením chemických látek.

Vznášející se Cyphotilapia
Zdá se, že, existují dva typy tohoto poškození, kdy ryby plavou pod hladinou a mají problém se potopit – jedno je krátkodobé trvající jen několik málo dní. Druhý typ je vážnější a trvá déle. Ryba, která se nemůže ponořit bývá často předmětem útoku ostatních ryb z hejna, což může vést až k jejímu usmrcení. Ryby také začíná hubnout a celkově strádat. Existuje několik teorií, proč k tomuto poškození dochází. Jedna tvrdí, že to zapříčiňuje špatná potrava, která může v zažívacím traktu produkovat plyny nebo že ryby přijímají s potravou vzduch tím, že jej nabírají s potravou na hladině. V přírodě totiž prakticky nikdy potravu z hladiny nežerou.Jiná teorie říká, že ryby prodělaly příliš rychlé vynořování při odchytu a mají poškozený plynový měchýř.
V přírodě se totiž ryby loví v poměrně velkých hloubkách a při jejich vylovování musí prodělávat postupnou dekompresi. Dle naší zkušenosti samice, které přišly o snůšku, nebo po výtěru, mají tendenci si plnit tlamku vzduchovými bublinami a některé z nich také polykají. Pravděpodobně mají touhu si zaplnit prázdný tlamový vak. Při špatném prokysličení vody mají také ryby tendenci brát do tlamky vzduchové bubliny. Nadměrné množství polknutého vzduch poté vede ke zmíněným problémům.
V opravdu nevyhnutelných případech, kdy již hrozí úhyn, lze rybu napíchnout a odsát přebytečný vzduch. Toto však vyžaduje opravdu zkušenosti a zručnost a je dobré se tomu pokud možno vyhnout.

Chování ryb 
 Při ohrožení mají ryby strategii vypadat jako co nejmenší. Malí a velcí jedinci v hejnu se navzájem vyhledávají, přičemž malí jedinci opticky zmenšují jedince velkého. Při ohrožení zaujímají ryby vertikální pozici hlavou dolů jako výraz podřízenosti. Při opačném ofenzivním chování ryby roztahují ploutve, roztáhnou hrdlo, čímž se opticky zvětšují. V případě souboje se ryby zaklestí do sebe tlamou a vytrvale se snaží plavat pozpátku. Ztmavnutí vybarvení je signálem, že se ryby necítí dobře. Ryby se v těchto situacích snaží schovat a být neviditelnými. Ryby také někdy ztrácí své vybarvení. Je to především způsobeno přílišným osvětlením, špatnou výživou, hlukem, zraněním nebo chorobou, stresem a podobně.

Zdroj informací: Mopampa.nl - http://www.mopampa.nl/